Jsou muži, kteří si dokážou se vším poradit a jsou takoví, kteří nedokážou vyměnit žárovku. Jsou ženy, které by mohli psát kuchařské knihy, protože zvládají dokonale kuchařinu i cukrařinu a jsou takové, které zvládnou ohřát v mikrovlnné troubě nějakou hotovku ze supermarketu. Jsou rodiče, kteří mají na hlídání dětí k dispozici dvě babičky a čtyři prababičky a jsou rodiče, kteří nemají vůbec nikoho. Jsou osamělé ženy, které netuší, jak přivrtat garnýž a jsou osamělí muži, kteří netuší, jak si vyžehlit košile. Co mají všichni ti lidé, kterým se čehosi nedostává, společného?

Odpověď je snadná. Potřebují si sehnat službu, která jim dokáže snadno vykompenzovat nedostatek. Dříve lidé museli zvládat spoustu věcí, protože jim chyběli finance a protože život byl tak složitý, že bylo nutné velmi improvizovat, aby si člověk zajistil určitý standard. Dnes to nutné není, v současné době je možné si velmi výrazně usnadnit život a určitě je na místě, abychom tak činili. Tak jako běžně chodíme ke kadeřnici, tak bychom se měli naučit využívat i dalších služeb, a vůbec není důvod se stydět. Například proč by se měla velmi zaměstnaná žena stydět za to, že si platí hospodyni na úklid, nebo proč by měl profesor literatury mít komplexy méněcennosti kvůli tomu, že si nechal doma navrtat poličku od šikovného zručného řemeslníka.

Totéž se týká hlídání dětí. V současné době je mnoho babiček, které se ještě necítí být babičkami a úplně se nehrnou do hlídání vnoučat. Jejich děti se často cítí odmítané a říkají o svých rodičích, že jsou babičky a dědečci na baterky. Ale není povinností prarodičů hlídat vnoučata. Vždyť samotná výchova dětí je náročná záležitost. Ale je samozřejmé, že manželé mají právo si čas od času zajít na večeři nebo do divadla, prostě udělat si čas jenom sami pro sebe. Neměli by litovat peněz, které investují do hlídání svých dětí.