Nejméně polovina obyvatel Československa, co měla v občanském průkazu vepsáno: „pohlaví ženské“, naprosto jasně vnímala rozpor mezi socialistickou propagandou a reálným životem v souvislosti se základní hygienou pohlavního ústrojí.
Žena je nositelkou života a menstruační cyklus je součástí tohoto procesu. Ten je však vázán na používání vhodných pomůcek, ovšem ne vždy tomu bylo tak, jako dnes. Z historických pramenů se dovídáme zajímavé skutečnosti, ostatně není třeba zacházet příliš daleko, stačí se poohlédnout pár desítek let zpět, abychom mohli porovnat technologii výroby menstruačních vložek a tamponů se současnými výrobky .

Tyto produkty prošly zajímavým vývojem, co o nich víme?

Menší počet cyklů – dnes je v civilizovaném světě převaha žen, které porodí jen jedno nebo dvě děti, případně se matkou nestanou nikdy. Dříve tomu tak nebylo a údělem žen bylo rodit děti v hojném počtu, výjimkou nebylo ani deset sourozenců. Menstruačních cyklů tedy bylo mnohem méně, navíc věk plodnosti byl poměrně krátký a končil zhruba ve 40 letech. Pokud přece jen ke krvácení došlo, používaly se jen pruhy tkanin, které však bylo nutné pracně prát v ruce a vyvářet.

Ve středověku si mohly dovolit pouze ženy z bohatých vrstev kožené popruhy, ale chudina byla odkázána výhradně na traviny a mechy.
Ženské kalhotky se začaly nosit až v době pozdní renesance, tehdy se ujaly tzv. menstruační košile se zavazovacími rozparky v rozkroku. V období baroka se pruhy látky pod sukněmi vytahovaly po nasáknutí krví vždy směrem vzad a krvavé stopy pak měly ženy obtisknuté na zádech.
První vložka byla vyrobena až v roce 1884 a na počátku 20. století byl tento průmyslový výrobek drahý a nedostupný. Teprve od roku 1923 se jejich cena snížila a byly na trhu dostupné běžně. Ovšem ještě za socialismu byly vložky jen obyčejné bez křidélek a lepicích proužků, takže žádný komfort, jaký je dnes již považován za přirozený.